Spálený mlýn
Tam, kde ústí Vísecká rokle do Žákovského dolu je hráz bývalého mlýna a na protější straně mlýnská výpusť. Na straně vísecké je skalou ražený tunel ( v současné době zanešený pískem ) Říká se mu ovčín, ale býval to náhon, jímž se nadržená voda hnala na mlýn. Nad tunelem na skálu vedly schody a povrch skály dokazuje, že tam stálo stavení. U ústí rokle je mohutný, prastarý smrk viditelný už z dálky.
Zde měl svůj stav Jaroslav z Lobče, po letech zde v myslivně přespal Karel IV. Později tady březovický rychtář nechal postavit mlýn, ve kterém dělal stárka bývalý zbrojnoš Jana Lucemburského ( 10.srpna 1296 – 26.srpna 1346 ) . O několik století později zde stával mlýn rodu Vítků.Spálený mlýn“ byl zničen na úřední rozkaz, bydleli v něm lupiči.
Vísecká rokle je úzká strž která se směrem k Vísce rozšiřuje v malé, okrouhlé údolíčko zvané Soudní dolík. V době pohanství se zde měly konat kruté soudy, snad byl i místem poprav. Podle Sellnera byla ale rokle předmětem sporu, a tedy soudu mezi dvěma sousedními obcemi.
V knize Petrovský od Karla Sellnera je na straně 75 toto o Spáleném mlýně:
Staří pamětníci v Březovicích vyprávěli že tento mlýn byl v Žákově dole postaven v době slavného panování císaře Karla, jenž často zajížděl na královský hrad Bezděz, aby tam odpočíval od vladařských starostí. Císař a král povolil tento mlýn postavit a udělit mu privilegium svobodného mlýna jako odměnu svému služebníku, který mu zachránil život. Ten služebník, jménem Ješek dostal také uprázdněnou svobodnou rychtu v Březovicích a byl prý praotcem Vítkova rodu.
Karel Sellner – Strenický potok .
– co jsem vyprávěl na výletě dne 22. května 1927
/úryvek povídky/.
Před vstupem do vísecké rokle neujde naší pozornosti křovím porostlá, na příč údolím nasypaná hráz a na pravém břehu potůčku spatříme ve skále tesaný náhon se vřezy pro stavidla. Na levém břehu je ostrohem utvořeným Žákovem a Víseckou roklí proražen skalní tunel asi 18 m dlouhý, do nedávna neprůchodný, pískem a hlínou zaplavený. Dnes je částečně vyklizen a můžeme jím projíti ze Žákova do Vísecké rokle. Nad vchodem do tunelu a po obou jeho stranách spatříme zářezy do skal, svědčící o uzávěře tunelu a z Vísecké rokle můžeme po schodech ve skále vytesaných vystoupiti na skálu nad tunelem a přesvědčíme se, že tu kdysi stálo stavení. Tiché toto místo jmenuje se Spálený mlýn. Do Vísecké rokle ústí prastará »mlýnská cesta«, klikatě vystupující na pláň. Spojovala kdysi Březovice s mlýnem. zatím nenalezl jsem nikde zápisů o tomto mlýně, ale mnoho o něm mluví pověsti. Mlynář zdejší býval vůdcem loupežníků, kteří byli postrachem celého okolí. Ve skalních dutinách i v samém mlýně bylo ukryto množství uloupených věcí a mlynář měl v tajném místě veliký poklad peněz. Jednou šel časně z rána sedlák z Březovic do mlýna zamluviti mletí a spatřil dva z mlýnské chasy, ani si v náhonu rány vymývají. Jiní odnášeli do stráně pod veliký balvan kořist v noci naloupenou. V Březovicích měli dávno již v podezření mlynáře i jeho chasu a byli přesvědčeni, že provozují krvavé řemeslo. Sedlák vrátil se nepozorovaně do Březovic a vyprávěl rychtáři, co viděl. Rychtář ihned vypravil posla do Bělé a v noci obklíčili myslivci a ozbrojená chasa mlýn, pobili nic netušící loupežníky a mlýn zapálili. Jen mlynář se zachránil, ale v kraji se již neukázal. Sedlák, jenž dobře si pamatoval místo, kam loupežníci kořist ukrývali, odvalil balvan a nalezl tam znamenitý poklad. Koupil si potom v Březovicích dvůr.
