Měšťané mšenští a stavba školy v Libovici v roce 1885
I přes uplynulá staletí zůstal přirozený spád obce Libovice do města Mšena s nejkratším komunikační spojením do místa obchodu a řemesel. Rozvážní občané libovičtí i moudří občané mšenští měli tak často co spolu dělat a během 600ti letého trvání města Mšena se jistě jednalo o styky dobré i špatné. Částí těchto styků je i historie o postavení nové -již moderní školy v Libovici.
Vyprávění starý pamětníků mšenských mi utkvělo v paměti tak, že je chci vyprávět. V roce 1880, tedy v době, která již vypadla téměř ze vzpomínek současně žijících lidí, prý odmítli měšťané mšenští dát materiál na stavbu školy v Libovice a ta se stala proto německou.
Když po letech, kdy jsem slyšel toto vyprávění jsem měl možnost pátrat v zažloutlých listinách obce Libovice, vzpomněl jsem na onu příhodu a hledal písemnou zprávu o této události.Občané libovičtí viděli tuto událost takto.
Původní stará školní budova přestavěná v roce 1877 nevyhovovala požadavkům tehdejšího školního zákona. Proto se snažil školní inspektor František Dornaus postavit školu novou. Byla to hlavně jeho zásluha, že dne 8. června 1885 byl položen k této budově základní kámen. Tehdy by však obci sotva bývalo možné, provést stavbu vlastními prostředky a proto se snažil inspektor Dornaus, obstarat obci materiál na stavbu. Po neúspěšném jednání se zástupci města Mšena se obrátil na školský spoelek (Schulverein) ve Vídni. Zde nalezl pro tuto věc více pochopení a dostal dar 3000 zlatých. Tím bylo ovšem zároveň rozhodnuto, že škole bude německá. Dále se mu podařilo získat zemskou subvenci 1000 zlatých.
Obec však sama musela přinést ještě značné oběti. Svépomocí občanů byl přivezen kámen a cihly a přesto přišla nová školní budova na 9000 zlatých a měla 5 místností. Stavbu převzal pan František Medonos, stavitel ve Mšeně spolu s panem V. Stočkem z Libovic.
K uhrazení dluhu na stavbu vykácela obec větší část obecního lesa, z kterého také bylo získáno potřebné dříví na stavbu školy. Dále bylo nutné vypůjčit ve spořitelné v Lípě 3500 zlatých. Půjčka byla uzavřena roku 1886 a dluh byl splatný do 20 let. Teprve potom mohla být stavba na jaře roku 1886 dokončena. Na kolaudaci, která byla v červnu byl přítomen okresní hejtman Hoffmaeister z Dubé a pan A. Lieman c. k. vrchní inženýr z Lípy.
Školní rok 1885 začal 15. září. Nová škola však nebyla ještě dokončena. Celkový počet žáků byl v tomto roce 59. Kromě toho 3 děti navštěvovaly lobečskou školu. Teprve 10. srpna 1886 byly přeneseny školní pomůcky a nářadí ze staré školy do nové. Většinou se jednalo o věci poškozené a nepraktické, které musely pro nedostatek peněz slouži dále svému účelu.
V době tohoto stěhování málem by byla stará dřevěná školní budova padla ohni za oběť. Dne 10. srpna 1886 vznikl v noci na Libovic veliký požár. Začal v domě čp. 13 a rychle se rozšířil na domy čp. 14, 15, 16, 17, 18, 19 a 20, které lehly popelem.
Několik dní po tomto požáru a to dne 13. srpna 1886 se přestěhoval také učitel Josef Eichler, rodák z Dolní Krupé ze staré školy do bytu ve škole nové. Krátce na to byla stará školní budova prodána za zlatých. Majitelem se stal p. Václav Dorns z Vidimi. Od obce dostal zároveň povolení šenkovat a tak se stal s dřívější školy hostinec.
A toto je skutečná historie vzniku německé školy v Libovici.
