Podle pověsti stál na úpatí Vrátenské hory vlevo nad dnešní obcí Libovice od 7.do 10. stol. strážní hrad Kamenec, podle něho vedla z Lužickosrbska obchodní stezka do středních Čech.Od 10. století sídlily v okolí kmeny Pšovanů a Lemuzů. Až do 13. stol. bylo Kamenecko jednou z 52 českých žup. Kamenec zanikl již v době Kosmově, kdy jeho roli převzal hrad v Ml. Boleslavi.Někdy bývá označován jako župní hrad Vrátno.
Chorvati se asi v 6. století usadili na vysočině sudetské, rozdělili se na dvě župy , z nihž první hraničila na západě a jihu s Kameneckem a Boleslavskem…
( Ottův slovník naučný )
Kamenec, někdy hrad neznámého položení, připomíná se (1088) v zakl. listu vyšehradském a ještě roku 1130 se uvádí.
(Ottova encyklopedie)
Roku 945 mladší bratr sv. Václava Boleslav dostal úděl v území Pšovanů, jež někdy po smrti vladyky Slavibora, otce sv. Ludmily, dědictvím připadlo rodu Přemyslovcův a mladším členům jeho uděleno bylo. Boleslav utvořil z jedné části novou župu, která potom sloula župou Boleslavskou ( později Kameneckou ).
( Pojednání , Sv. Václav, mučedník, dědic a patron český. autor neznámý )
Dekanátů, aneb později krajů ještě za panování Václava II. bylo 29. Z několika dekanátů skládaly se arcidekanáty. Dekanát Mělnický náležel k arcidekanátu Mladoboleslavskému, taktéž sousedící na východě s dekanáty Kamenecký (později Bělský) …
Dle pověsti bylo město Kamenec u Mšena kdesi u Libovice a bylo ranou morovou vylidněno a v dobách válečných rozbořeno. V 13. století již nestávalo a sídlem župy i děkanátu byla potom Bělá. V Libovici dosud ukazují místo, kde prý stával kostel a kolem něho hřbitov.
L. Böhm = Mělník a okres Mělnický ( vydáno 1892, str. 277 )
V Libovici dosud ukazují místo, kde prý stával kostel a kolem něho hřbitov.Dle pověsti tu bylo město Kamenec. Morovou ranou bylo vylidněno a v dobách válečných rozbořeno. Ve 13. stol. již nestálo. Kamenec byl sídlem župy a děkanátu. Kolem roku 1000 sahala župa Kamenecká směrem západním k Jestřebí, Chlumu, ke Kanině, Chorušicím, Krpům, Hlavnu, až k Labi. Hraničila s župou Pšovskou. Hrad Kamenec zmizel beze stopy. Dějepisec Albín poznamenal, že župani Kamenecké župy měli sídlo ve 12. stol. na Bezdězi.
(Pověsti z kokořínska a mšenska – Jiří Zubík, Josef Houžva)
Na obranu poutníků před lupiči stával na jihozápadním svahu Vrátenské hory strážní hrad Kamenec, z něhož se zachoval místní název Hradiště.
(Vrátenská hora-turistický průvodce)
…ze starého Pšova, později zvaného Mělník vedla cesta k Vrátenské hoře. Na jejím úpatí stával hrad Vrátno a podle pověsti město Kamenec. To se morem vylidnilo, možná se ještě přidal požár, v té době častý a nevítaný host, město zaniklo a zarostlo lesem.
(Z Bezdězských lesů, Karel Sellner.
Za panování knížete Boleslava I. byla ustavena hradská soustava pro celé Čechy- Kastelánský hrad s knížecím správcem ovládá region, vzniká služebná organizace. Hrady byly výhradně knížecím majetkem, hradský správce byl zástupcem knížete v jeho nepřítomnosti- neomezeně vládl přilehlému území- soudní, vojenská a správní pravomoc, výběr daní a dávek, budování opevnění, stavba a údržba cest, hospodářské záležitosti. Kastelán byl obvykle v úřadě jen krátce. Hradské kostely vlastnil kníže. Region byl zvaný župa, správce župan. Jednou z 52 žup byla i župa Kamenecká..
Hrad Vrátno se připomíná v roce 1130 kdy odevzdává poplatky kostelu Vyšehradskému.
Hradiště jsou opevněny palisádou (kůly), zdvojením vznikla jednoduchá hradba, nejčastěji hlinitokamenitý násep, příkop, most, brána, věž. Sruby dřevěnné, knížecí paláce na kamenné podezdívce.
Na přelomu 13. a 14. století byla Pražská diecéze rozdělena na arcijáhenství a ty dále na diecéze. V Boleslavském arcijáhenství byl zřízen, spolu s jinými, i děkanát Kamenecký. Za panování Českého krále Václava II. ( 1271- 1305 ) již město ani hrad nestály a pro název děkanátu byl použit tradiční název oblasti – Kamenecký. Děkanáty byly zrušeny roku 1631 a nahrazeny vikariáty odvozenými z nového rozdělení území na kraje.
“ České země ve středověku „
Od hlavního temene hory k jihu zdvihá se nižší protáhlý pahor,oddělený širým průhybem.Přihlédne-li blíže pozorný zrak,shledá příkop,udělaný rukama lidskýma,a za ním dvojí val,obíhající dokola mandlovitého výsadku.K západu trčí nejvyšší okrouhlý vrchol,dnes porostlý houštím a pod ním násep sbíhá se v ostrý úhel.sem tam i kamení se provalilo.Snad hradiště toto je pozůstatkem starého hradu Vrátna,vzpomenutého jen jednou roku 1139,aniž se vědělo,kde jeho polohu hledati.
( z knihy : J. V. Šimák; Čechy 12. díl Severní Čechy, U dolní Jizery).
Když jsem v šedesátých letech přišel do Nosálova, vyprávěli mi místní, že když se po vzniku JZD začalo orat traktory a tudíž do větší hloubky, vyorali pod Libovicemi u cesty na Lobeč starou lidskou lebku.
Pod Kameneckým hradem
Nedaleko župního hradu Kamence, který se prý rozkládal někde mezi Lobčí a Libovicemi, stál malý, pohledný hrádek. Patřil baronu Rombergovi, válečníkovi, který ve vítězných bitvách získal docela pěkné jmění. Chtěl však ještě víc a proto si vzal do hlavy, že si zajde pro další zlaťáky do hlubokých sklepů pod zříceninou Kameneckého hradu. Jednoho dne o půlnoci vzal lucernu, opásal se těžkým mečem a vydal se za pokladem. Hodinu bloudil temnými, zatuchlými chodbami, až narazil na stářím zrezivělé dveře. Otevřel je bez větší námahy.Když baron vstoupil do prostorné komnaty, oslnila ho hromada ryzího zlata a stříbra. Vtom ve skalním výklenku zahoukala sova. Barona polil studený pot. Poznal v sově samotného ďábla, který poklad hlídal. Trvalo hodnou chvíli, než se pan baron uklidnil a mohl pekelníka pozdravit. Sova kývla uznale hlavou. Baron v tom shledal její souhlas, že se může s chutí pustit do díla. A pán se měl k činu. Naplnil drahými kovy nejen měšce, ale i všechny kapsy u svého pláště. Když už nebylo kam bohatství uložit, naplnil si i svá ústa. Potom se vydal na zpáteční cestu.Obtěžkán poklady vyšel na denní světlo právě když se probouzel nový den. Domů se dobelhal naprosto vyčerpán. Odhodil na zem plášť nacpaný drahými kovy, vyplivl z úst všechno zlato a padl bezmocně na široké schodiště.Těžká nemoc na sebe nedala dlouho čekat. Baron měl mnoho peněz, ale málo síly a zdraví. Zanedlouho zemřel. Pro zlato a stříbro si jednoho dne o půlnoci přišel ďábel a odnesl je zpátky do hlubokých sklepů pod Kameneckým hradem.
