Mord
O posvícení v říjnu 1670 prodával v nosálovské krčmě cukrovinky Matěj Zumr ze Sudoměře.
V úterý 12. října 1670 časně z rána za husté mlhy vracel se Zumr se strženými penězi a se zbytkem zboží z Nosálova do svého domova. V lese pod Nosálovem u „Černé louže“ ( Jezovina ) se k němu přidružil mladý, asi 20 letý pomocník podbezdězského myslivce, Jan Bensch, rodilý z Nosálova. Doprovodil Zumra až na důl pod Sudoměří, kde „U zádušní hrušky“ starého Zumra úkladně zastřelil a oloupil. Vzal mu 45 krejcarů rýnských i něco perníkového zboží a pokroutek. Večer o muzice rozdával uloupené cukroví děvečkám ze vsí Kruhu a Žďáru. Z uloupených peněz dal 21 krejcarů bezdězskému ševci jenž Bensche k vraždě navedl.
V místech vraždy potkaly Bensche děvečky ze Sudoměře, když šly na důl pro vodu a také jiní lidé ze vsi Trnové Bensche toho rána na cestě z Nosálova viděli. Brzy po vraždě byl Bensch na cestě z Vísky do podbezdězské myslivny jat a k právu do Bělé odveden. Zde seděl v městském vězení v kládě a poutech do 1. března 1671. Toho dne podařilo se mu za pomoci svobodné dívky, švakrové vězeňského dozorce, z vězení utéci do Žitavy.
Z výpovědí svědků se dovídáme některé podrobnosti. Výstřel slyšela děvečka Anna Voláková ze Sudoměře, když šla ráno pro vodu. Na dole našla Zumra ležícího na zemi, celého zkrvaveného, který ještě dýchal. Spěchala pro vodu, aby ho ošetřila, ale než se vrátila byl již Zumr mrtev. Běžela do vsi, strhla pokřik, lidé spěchali na důl, přinesli Zumra do Sudoměře a druhý den ho u kostela pochovali.
O způsobu vraždy svědčil Jiřík Mikulášův, lékař ze Sudoměře, který také slyšel ránu. Když doběhl na důl byl Zumr již mrtev. Svědek potvrdil, že Zumr byl zastřelen zezadu a to tak, že rána nad levým prsem zase vyšla z těla.
Jakub Řezáč, sedlák z Trnové svědčil že když ráno oral viděl na cestě z Nosálova dva muže. V starším poznal Zumra který nesl ranec, mladšího neznal, ale zato ho dobře popsal. Mladík byl bez vousků, měl na řemeni pušku, na sobě tmavozelený kabát, světlezelené kalhoty, černý klobouček a punčochy cihlové barvy.
O tom jak byl Bensch vězněn v Bělé pod Bezdězem a jak z vězení uprchl mluví zpráva purkmistra a konšelů bělských podaná v březnu 1671 apelačnímu tribunálu na hradě Pražském. K útěku mu dopomohla mladá švakrová vězeňského dozorce, která se zmocnila klíčů vězení, pomohla Benschovi z klády i pout. Stalo se to okolo půlnoci 1. března. Oba byli smluveni, že spolu prchnou do Žitavy kde uzavřou manželství. Benschovi se útěk zdařil, ale jeho pomocnice, zatížená rancem šatů byla chycena.
Ortel nad Benschem z Nosálova, vynesený v městě Bělé zní: „aby dle znění a vyměření Práva městského Uro 30, odst. 3, poněvadž on se mordu a loupeží spolu dopustil, jiným ke strachu a hrůze na hrdle ztrestán byl, v čemž však ve všem právo vrchní vyhraženo“.
Bensch nepochybně za svůj zločin potrestán nebyl, neboť se spasil útěkem. Trest si odpykala v bělském vězení jenom jeho pomocnice.
