Poklad v Petrovině.
Chudý chasník v Sudoměři se zamiloval do dcery svého hospodáře a spanilá dědička statku splácela mu upřímnou oddaností. Sedlák se dozvěděl o lásce mladých lidí, ale nehromoval ani chasníka nevyhnal a dceři nehrozil, nýbrž rozšafně chasníkovi pravil.: „Milý Honzíku, Anču ti dám a ty mi přineseš čtvrtci stříbrňáků. Jedno slovo jako sto. Platí?“ Podával Honzíkovi ruku
a Honzík si plácl, dodávaje: „Platí pantáto, dej nám pánbů štěstí.“ Řekl to vesele, ale když přemýšlel, kde vezme čtvrtci stříbrňáků, bylo mu úzko u srdce. V podvečer zašel do polí
a došel až k tajemné, strašidelné rokli Bárentě. Sedl si na starý pařez a hleděl do tmavé rokle. Pojednou stála před ním stará babička s mošničkou plnou koření. Honzík k ní udiveně vzhlédl, ale babička se usmála a pravila: “ Vím co tě trápí Honzíku, ale mám Anču ráda a pomohu vám oběma. Potřebuješ čtvrtci tolarů a já o nich vím. Nebojíš li se bude Anča tvá.“ Honzík vyskočil, v očích mu blýsklo a pravil: „Třeba s čertem se budu prát, abych Anču dostal. Povězte mi jen babičko, kde je poklad.“ Babička řekla: „Před mnoha lety byl v Petrovině loupežník Petrovský a měl tam ukrytý poklad. Neužil si peněz, protože jej chytili, do Boleslavi odvedli a oběsili. Nikdo z jeho bandy o pokladu nevěděl a tak je v Petrovině dosud ukrytý. Do týdne máme úplněk. V tu noc musíš jít do Petroviny a čekat tam, až ponocný v Březovicích bude troubit dvanáctou. Dobře se dívej, do kterého kouta Petroviny padne v tu chvíli měsíční zář. Uvidíš tam modrý plamínek. V tom místě je poklad. Pospěš si abys jej dobyl, než kohout poprvé zakokrhá a nedbej na nic, ať uslyšíš a uvidíš cokoliv. Až poklad dobudeš, přehoď jej bílým nespraným šátkem, poděkuj bohu a pomodli se za duši Petrovského. Potom můžeš poklad vybrat a odnést. Cestou domů se neohlížej a doma opět přikryj poklad bílým šátkem.“ Honzík babičce poděkoval a než se vzpamatoval byla babka tatam a vůkol ticho jako v hrobě.
V den úplňku odešel večer k Petrovině, vlezl do jeskyně a vše se stalo jakbabička předpověděla. Honzík poklad našel, přikryl jej bílým šátkem a nedbal podivného strašidelného nářku který se okolo skal ozýval, ani neviditelných rukou které jej od pokladu chtěly odtáhnout. Modlil se za duši Petrovského a vyzdvihl těžký hrnec plný tolarů. Došel bez nehody domů, ukryl poklad bílým šátkem pokrytý v maštali kde spával a ráno přinesl jej sedlákovi který mladým lidem požehnal.
( Podle Jana E. Konopasa)